Země bez chleba /Luis Buňuel, Španělsko 1932, 30 min/
Zaostalá oblast Španělska obývaná specifickou komunitou lidí, kteří žijí téměř
ve středověkých podmínkách, nebyla tak neznámá, jak tvrdí v úvodu filmu Luis Buńuel.
První upomenutí na otřesnou situaci lze nalézt v textech publikovaných v letech
1904-1908 v časopise Las Hurdes. Nicméně film je dnes výsostně zajímavý jako umělecké
dílo. Popud k jeho natočení vzešel z Pařížské říjnové skupiny zorganizované kolem
Jacqua Préverta roku 1932. Trockista Yves Allégret se vydal se svým kameramanem
Eliou Lotarem do inkriminované oblasti, ale po příjezdu byli hned zatčeni jako
nebezpeční komunisté. Po návratu do Paříže předal Allégret projekt Buńuelovi,
jemuž navíc půjčil kameru. Ten si natáčení platil z vlastních peněz. Film se podařilo
dokončit, ale byl vzápětí zakázán. I přesto se ho podařilo uvést v Madridu, i
když jen pro uzavřený okruh diváků. Již v tomto jediném dokumentu slavného španělského
surrealisty lze vysledovat avantgardní tendence vložené do rádoby autentického
zachycení reality, jež je evidentně zkreslena komentářem a výběrem jen těch nejkrutějších
scén.