Země bez chleba /Luis Buňuel, Španělsko 1932, 30 min/
Zaostalá oblast Španělska obývaná specifickou komunitou lidí, kteří žijí téměř ve středověkých podmínkách, nebyla tak neznámá, jak tvrdí v úvodu filmu Luis Buńuel. První upomenutí na otřesnou situaci lze nalézt v textech publikovaných v letech 1904-1908 v časopise Las Hurdes. Nicméně film je dnes výsostně zajímavý jako umělecké dílo. Popud k jeho natočení vzešel z Pařížské říjnové skupiny zorganizované kolem Jacqua Préverta roku 1932. Trockista Yves Allégret se vydal se svým kameramanem Eliou Lotarem do inkriminované oblasti, ale po příjezdu byli hned zatčeni jako nebezpeční komunisté. Po návratu do Paříže předal Allégret projekt Buńuelovi, jemuž navíc půjčil kameru. Ten si natáčení platil z vlastních peněz. Film se podařilo dokončit, ale byl vzápětí zakázán. I přesto se ho podařilo uvést v Madridu, i když jen pro uzavřený okruh diváků. Již v tomto jediném dokumentu slavného španělského surrealisty lze vysledovat avantgardní tendence vložené do rádoby autentického zachycení reality, jež je evidentně zkreslena komentářem a výběrem jen těch nejkrutějších scén.